Mladić, vrah nebo oběť?

My, pánové, nechceme válku. Nám byla válka vnucena a my jsme se museli bránit. My se nechceme stát vítězi, není naším cílem porazit Muslimy a Chorvaty, náš cíl je zachránit svůj národ, který je zablokován v Sarajevu, Tuzle, Zenici, Mostaru- až do Zábřehu. I v Záhřebu Srbové nejsou lidé. Oni jsou jen lidé na odstřel...V Tomislavgradu, vlastně ve vesnici Rašćáni, Srbové byli nejdříve zablokováni, pak oloupeni a pobiti...

Dne 26.5.2011 se poskoci „Velké Říše“ mohli zaradovat. V zapadlé srbské vesničce Lazarevo byl nalezen a zadržen jeden z nejhledanějších lidí na této planetě, tzv. „bosenský řezník“, bývalý velitel bosensko-srbské armády, generál p.Ratko Mladić. I když mnozí lidé a hlavně novináři na jeho adresu směřují očerňující slova, jako by byl již dnes odsouzený, musíme si zde připomenout, že „spravedlivý soud“ s ním ještě ani pořádně nezačal. Obhajobu bude samozřejmě komplikovat jeho špatný zdravotní stav, ale věřme, že se mu podaří očistit své jméno a vnese trochu více světla do tehdejších tragických událostí na Balkáně. Na obhajobu Ratko Mladiće, chyceného a předvedeného k soudu v Haagu, uvádím pár jeho myšlenek uveřejněných v knize pana Prof.Dr.Rajko Dolečka, DrSc.„Hovory s generálem Mladićem“.

-Bosensko-hercegovští Muslimové a Chorvati mě musí nenávidět, nejvíce jejich matky, když za mým jménem vidí tolik svých mrtvých synů, vojáků a bohužel i civilistů, pobořené domy a zničený majetek. Ale měli by pochopit, že oni to roztrhávání země, to ničení a zabíjení chtěli a zahájili, vše proti ústavě BaH. A co jsem já mohl dělat? Měl jsem je nechat v klidu zabíjet můj národ, jak se to stalo v roce 1941 za ustašovského nezávislého státu Chorvatsko? My Srbové, četní Muslimové i Chorvati projihoslovanského smýšlení, jsme to ničení a zabíjení nechtěli a také jsme ho nezačali. My jsme nechtěli tuto válku. My jsme si nepřáli rozkouskovat Jugoslávii. Bylo hrozné, že se mnoho našich bratrů, Muslimů i Chorvatů, kteří měli přátelské „jihoslovanské“ smýšlení, nechtěně ocitlo za nepřátelskou barikádou...Tam byli, dalo by se říci, násilím dotlačeni svými lídry a zfanatizovanými souvěrci. Tady myslím na právě ty Muslimy, kteří byli nepochybně prosrbského názoru, kteří se pokládali za Srby muslimské víry, jako třeba spisovatel Moša Selimović. Dobře vím, že nejeden Muslim přišel o hlavu proto, že bránil své sousedy, své přátelé, Srby před muslimskými fanatiky.

 -Naše vojsko dostalo striktní rozkazy, aby se k zajatcům chovalo podle mezinárodního práva. Nekonala se ale žádná masová zabíjení, masové popravy, jak to hlásila západní média. Ale já, bohužel, vůbec nevylučuji možnost pomsty našich vojáků z tohoto kraje, kterým srebreničtí Muslimové pod vedením Nasira Oriće zničili dříve jejich vesnice a povraždili jejich rodiny. Prezident Karadžić během války vydal řadu rozkazů, jak ochránit Muslimy. Ale jakým způsobem zabránit pomstě našich vojáků, kteří mezi zajatci poznali vrahy svých nejmilejších?

-Musím se přiznat, že jsem občas mohl udělat i nějakou chybu, že některá má rozhodnutí nemusela být zcela správná. Má-li někdo vysoké postavení, mohou jeho rozhodnutí mít podle toho i tím horší následky.

-Profesore, já se sám osobně dostavím do Haagu, jakmile se tam objeví američtí generálové z Vietnamu a ti angličtí z Falklandských ostrovů.

-Každou chvíli pár letadel NATO bombardovalo nějaký náš civilní nebo vojenský cíl na různých místech Bosny jako jakási výstraha nebo tak nějak, bez vysvětlování...Padaly bomby, občas odpálili i nějakou raketu. Hynuli naši lidé i děti, moji stateční chlapci i civilisté. Bombardovali taky Pale, pobořili několik budov, byli mrtví i zranění. A naši nezvaní „hosté“ z UNPROFOR nebo OSN se i nadále usmívali a předhazovali nám, že porušujeme lidská práva.

-Řekněte mi, Rajko, proč váš prezident Havel vystupoval tak protisrbsky? Proč s takovou pompou přivítal Aliju Izetbegoviće v Praze? Proč pro nás používal tolik ošklivých slov?

-Ale bohužel, Havel nic neřekl, nepomohl. Zmeškal tak svou velkou příležitost ukázat, že je skutečně velikým státníkem a humánním člověkem pro všechny ty, kteří jsou v nouzi, a ne pouze pro některé z nich, kteří byli vybráni jeho ideologickými pány. On nikdy ty své "velké pány" nekritizoval.

-Tak to by naši vojáci podle Silajdžiće a té vaši Obzinové vůbec neválčili, ale pouze se sápali na ženy. To byla jedna z nejšpinavějších lží šířených Západem. Vím, jak dokonce jeho reportéři zoufale hledali ty naše údajné „znásilňovací tábory“. Pochopitelně bez úspěchu, protože nikdy neexistovaly. Nenašla je ani CIA.

-Nedovedete si představit, jak mi bylo nepříjemné, když se v těchto prvních měsících objevily problémy s některými paravojenskými jednotkami. Když jsem musel intervenovat proti někde těžce přijatelnému chování některých srbských paravojenských skupin proti nesrbskému obyvatelstvu. Naštěstí jich byla menšina, ale existovaly. Přišly, aby nám pomohly, více méně ilegálně, ze Srbska, dále tady byly naše místní skupiny, jejichž členové už pravděpodobně zažili přepady a vraždění prováděné místními Muslimy, jejich Zelenými barety, chorvatskými jednotkami. My jsme nemohli dovolit nové nespravedlnosti, ale jak jsme to měli vysvětlit těm, kteří nám přišli upřímně pomoci? Možná jim před jejich očima místní Muslimové nebo Chorvati, nebo bandy bůhví odkud, povraždili jejich rodiny, vyloupili jejich domovy, vypálili je...Nebylo jednoduché jim sdělit, že se oni, jako Srbové, nesmí chovat jako bandy ustašovců nebo jako prokletí mudžahedínové, tzv. „svatí bojovníci“, kteří ve stále větším počtu zaplavovali Bosnu a učili bosenské Muslimy, jak být surovější, jak utínat hlavy...

-Teď vám povím o jedné věci, za kterou by měl Západ pykat. Vlastně ti, kteří tento zločin spáchali. Bylo to brzy po vzniku VRS a brzy po dnech, ve kterých jsem převzal velení VRS. V létě 1992 byla západní část RS odříznuta od své východní části, od zdroje léků, zdravotnického materiálu, potravy z tehdy již zmenšené Svazové republiky Jugoslávie. V nemocnici v Banja Luce došel kyslík v bombách. Žádost místních úřadů, aby byly urychleně dodány, případně i letecky, bomby s kyslíkem ze Srbska nebo ze Západu, byla Evropským společenstvím i USA zamítnuta. Kvůli tomu v městě Banja Luka brzy zemřelo, vlastně se udusilo, 12 miminek, díky „humánnímu“ Západu. Kyslík se dostal do Banja Luky teprve za několik týdnů, když moji junáci z krajinského armádního sboru za pomoci Drinského sboru po krvavých bitvách prorazili obklíčení a otevřeli koridor u města Brčko..

-Myslím si, profesore, že jsem pro to našel docela dobré vysvětlení. Údajný masakr, vymyšlená genocida v Srebrenici, se velmi dobře hodily Clintonovi, bosenským Muslimům i Chorvatům, protože, jak se mi zdá, už i lid na Západě měl až po krk toho zabíjení a ničení v bývalé Jugoslávii, v BaH. Ten lid znova „potřeboval nějakou strašnou věc“, aby ho vzrušila, aby ji znovu viděl dobře zrežírovanou na TV obrazovce-anebo aby slyšel něco vůbec děsivého. A aby tak ospravedlnil větší nebo i úplné vojenské angažování Západu (NATO) proti těm „zlým“ Srbům.

-Naše autobusy převezly, i když jsme měli málo benzínu, kolem 30000 civilistů (žen, dětí, starých lidí) a vojáků, kteří se vzali , k muslimským liniím ve směru na Kladajn a Tuzlu. A to pak má být genocida? Na našich dvou kontrolních stanovištích se mohli obyvatelé a uprchlíci ještě rozhodnout a případně zůstat v Srebrenici. Vojáci, kteří se nevzdali (bylo jich snad přes 10000) a nebyli převezeni spolu s civilisty, se pokusili prorazit z našeho obklíčení. Tady utrpěli velké ztráty v bojích a na minových polích. A lháři ze Západu a z Haagu z nich udělali pozabíjené zajatce. Stovky, možná více než tisíc, civilistů a vojáků, utekly přes řeku Drinu do Jugoslávie (Srbska). Nepřesné údaje o nezvěstných mohou být i následkem toho, že mnoho mužů, hned po útěku ze Srebrenice, bylo zařazeno do bosensko-muslimské armády na jiných frontách. A tu je ještě jedna skutečnost. Do seznamů pro zásobování UNHCR a Mezinárodního červeného kříže bylo zařazeno více tisíc neexistujících lidí z oblasti Srebrenice, aby jejich dodávky byly větší.

Popis k fotografiím:

Obr.1 a 2- Evakuace civilistů ze Srebrenice autobusy a nákladními auty.

Obr.3 a 4- Otázka zní, byli evakuováni všichni civilisté? Ne, malá část z nich zůstala a opustila enklávu spolu s muslimskými vojáky. Evakuovaní civilisté jsou v bezpečí a srbští vojáci rozdávají dětem cukrovinky. Mladić se snaží uklidnit situaci.

Obr.5 a 6- Srebrenica po dvou dnech padla, obránci zlikvidováni (zabiti v boji, někteří z nich patrně popraveni. Není náhodou na místě činu p.Erdemović?) Mladić vstupuje do města.

Obr.7 a 8- Muslimští vojáci prchají ze Srebrenice, stejnou trasou se pohybují i civilisté, kteří se neevakuovali. Vyčerpávající pochod k muslimským liniím mnozí nepřežijí. 

Obr.9 a 10- Únikovou cestu odstřelují Srbové z těžkých zbraní, terén je zarostlý a nepřehledný.

Obr.11 a 12- Muslimští vojáci, kterých je většina, pomáhají civilistům, kteří se dostali do problémů. Na obrázku 12 je muslimský voják, který se dostal i do televizního šotu ČT, patrně nedopatřením.

Obr.13 a 14- Srbský voják pozoruje na horizontu skupinku lidí a říká: "Podívejte se, nahoře mají uniformy, sundají je a dole již budou vypadat jako civilisté!"

Obr.15 a 16- Zdecimovaná muslimská vojenská jednotka. 

Obr.17 a 18- Vypálená srbská vesnice z okolí Srebrenice. Není náhodou na snímku prchající muslimský voják, p.Mevdulin Orič, ten nebožák z tohoto článku?   http://zpravy.idnes.cz/srebrenici-prezil-pod-tely-mrtvych-ted-chce-spatrit-zrudu-mladice-1cv-/zahranicni.aspx?c=A110603_163037_zahranicni_aha