O jednom smutném výročí 10 let...

Je tomu přesně deset let co letadla aliance NATO na pokyn J.Solany a pod vedením gen. W.Clarka začala s bombardováním státu Jugoslávie,které trvalo 78 dní a které bylo vyvrcholením vystupňovaného napětí v části země zvané Kosovo. 

Etnické napětí mezi kosovskými Albánci, resp.jejich teroristickou organizací UCK a Srby, které přinášelo lidské oběti na obou stranách, mělo údajně vyústit v masivní vyvražďování a dokonce genocidu, jak nám znovu připomněla ministryně p.Parkanová  v OVM, ze strany Srbů na albánském civilním obyvatelstvu. Začátkem roku 1999 přinesl západní tisk dokonce informace o desítkách tisíc zavražděných Albánců v Kosovu a o masových hrobech, jako například v Račaku. „Je třeba, abychom si zapamatovali, co se stalo v Račaku.Nevinní lidé, ženy a děti, byli odvedeni ze svých domovů do jedné rokle, přinuceni kleknout do prachu a skoseni palbou,“ řekl pak tehdejší americký prezident Bill Clinton.Finská patoložka p.Helena Rantaová ve své autobiografii popisuje, jaký tlak byl na ni vyvinutý ze strany amerického šéfa OBSE p.Williama Walkera, který po ni hodil dokonce zlomenou tužku, aby dosáhl svého a zpráva by kriminalizovala postup srbské armády.Jenom že realita byla jiná, „UCK posbírala své členy, kteří zahynuli v bojích se srbskými bezpečnostními jednotkami, navlekla je do civilních šatů a potom pozvala pozorovatele,“ je uvedeno v komentáři ke knize Heleny Rantaové. Celkový počet 45 těl patřil ozbrojencům z UCK, dále srbských vojákům a obyvatelům vesnice, kteří byli pravděpodobně v místě boje.Naopak o hromadných hrobech, kde byli nalezeni srbští civilisté se v médiích překvapivě mlčí (Klečka,Ratiša).U hromadných hrobů, kde se výlučně vyskytovali albánští civilisté, nelze vyloučit ani mstu UCK za prosrbskou spolupráci, nebo pokusu o nový syndrom Markale.Každopádně výsledky vyšetřování nikoho moc nezajímaly, důležité byly pro média ty první, senzační a nafouknuté zprávy.

Těsně před bombardováním dochází k jednání mezi dvěma znepřátelenými stranami v Rambouilet, organizované p. Madelaine Albrightovou.Umírněného I.Rugovu nahradí H.Thaci a Srbům jsou vnucovány požadavky, které nemohou nikdy přijmout (okupaci Srbska) a ani to od nich nikdo neočekává, bombardování je v tu dobu již připraveno a bez odkladu začíná.

Rodí se nový pojem, humanitární bombardování, český patent a jak v reálném světle vypadá, popisuje kpt. Adolfo Luis Martin de la Jos, letec, příslušník španělské armády, který se bombardování osobně zúčastnil na F-18 (španělský týdeník Artikulo 20, zkráceno autorem článku):

Především bych chtěl zdůraznit, že většina, opakuji většina, ne všichni moji kolegové, jsou zásadně proti této válce, kruté válce, píše v reportáži.Kapitán de la Jos k náletům na určené cíle také řekl, že "vícekrát náš plukovník protestoval u šéfů NATO proti tomu, že nám ukazují civilní cíle.Ihned byl narychlo odvolán a Američani se ujali velení našeho vojska, jednou přes Brusel a po druhé přes ministra obrany.Je toho hodně, co bych mohl vyprávět, ale všem bych chtěl říci: rozkaz byl vydán americkými důstojníky, kteří nás posílali hodit bomby na uprchlíky v Prištině a Niši. To, co teď vyprávím, však není nic proti tomu, co jednoho dne řeknu." Všechny realizované mise byly plánovány americkými důstojníky. Dokonce i takovými detaily, jako je určení cíle a druh munice."To, co se neříká v žádné zprávě, komentáři nebo diskuzích je skutečnost, že Španělé, Holanďané i Portugalci, že jsme tam byli proto, abychom kryli americké generály, kteří začali a skončili válku. Žádný komentátor neměl tušení, co se vlastně stalo v Jugoslávii. Že tato zem byla masakrovaná, bombardovaná novými zbraněmi, otravnými plyny, které zeslabují organismus, povrchovými bombami které se shazují padákem, bombami s ochuzeným uranem, černým napalmem, že na zasetá pole dopadaly sterilizační přípravky a jedy.Ani my stále dobře neznáme takové zbraně a jejich účinky.Američané vykonali v Jugoslávii jeden z největších zločinů proti lidskosti.Nikdy nezapomenu, že bylo spácháno jedno z největších zvěrstev v dějinách." Tolik španělský letec, přímý účastník války.

Když pilot F-16/18 útočí :

Zde je Charlie Bravo. Jsem na pozici 10, pode mnou žádný pohyb.Prosím informace o nepřátelských MIGách. Přepínám.Charlie Bravo zde je Matka. Hlídkuj severozápadně od Prizren-Djakovica. Žádné nepřátelské MIGy nejsou ve vzduchu.Přepínám.OK, sestupuji na 3000 stop. Přepínám. Matka pro Charlie Bravo. Lasing dorazí za 10 minut. Něco zajímavého jižně od Djakovice. Přepínám. Charlie Bravo pro Matku. Jsem stále v mracích, pořád nic nevidím. Přepínám. Matka pro Charlie Bravo. Udržuj kurs 280. Přepínám. Charlie Bravo pro Matku. Držím se ve 3000 stop. Pode mnou řada aut, nějaké traktory, co je to? Potřebuji instrukce. Přepínám. Matka pro Charlie Bravo. Vidíš tanky? Opakuji, kde jsou tanky? Přepínám. Charlie Bravo pro Matku. Vidím traktory, předpokládám, že rudí nenamaskovali tanky jako traktory? Přepínám. Matka pro Charlie Bravo. Co to je za divný  konvoj? Jaký civilisti, k čertu! Všechno je to srbský svinstvo! Znič cíl! Přepínám. Charlie Bravo pro Matku. Zničit co? Traktory, obyčejný auta? Opakuji, nevidím žádné tanky.Potřebuji dodatečné instrukce! Přepínám. Matka pro Charlie Bravo.  Je to vojenský cíl, plně legitimní armádní cíl. Znič, opakuji, znič cíl! Přepínám. Charlie Bravo pro Matku. Rozumím! Odpaluji... Přepínám.  

První oběť jugoslávského bombardování:

      Milica Rakič
      * 9.2.1996
      † 17.4.1999
      zabita kazetovou bombou
      při leteckém útoku NATO
      v Batajnici nedaleko Bělehradu
Milici byly tehdy pouhé tři roky. Stala se vůbec první obětí náletů Severoatlantické aliance na Jugoslávii. Kazetová bomba, která 17. dubna 1999 pozdě večer vybuchla v rodinném domku Rakičů, malou dcerku zabila ve spánku.K hrobu malého děvčátka chodí mnoho lidí. Velmi často v uniformách armád těch zemí, které zavinily její smrt. Zapálit svíčku na tomto místě je gesto, jež nic nemění. Vyjadřuje však touhu mnoha normálních lidí po odpuštění.

Mýty a paradoxy balkánského konfliktu:

Postoj českých vlád a některých politiků či církví: Vše se nese v duchu podpory bombardování jako správného kroku, dokonce jsou tyto postoje ve výrocích tvrdší, než lze nalézt v jiných evropských zemích.Tato linie se nese až do současné doby, kdy dávno vyvrácené mýty se dají z úst našich politiků znovu slýchat.V kontrastu s tím se nesou zkušenosti našich vojáků z oblasti, stačí navštívit int. stránku českých vojáků v Kosovu a nebo týden staré rozhlasové vyjádření vojáka z misí, co je na nich nebezpečného a jeho odpověď:„V Afghánistánu hrozí útok sebevražedného útočníka a v Kosovu útok kosovského Albánce“,schizofrenii stavu jenom dokresluje.(Foto:čeští vojáci na Kosovu.)  

Genocida a srbský fašismus:Dokázat genocidu ze strany Srbů se soudu v Haagu zatím přes „veškero úsilí“ nepodařilo a co se týká výroku srbský fašismus, který lze slýchat z úst některých rádoby odborníků, tak by to byl především první fašismus, který se neobrací proti Rómům a podobným etnickým menšinám, které sdílejí v oblasti ze Srby stejný osud.V ghettech na Kosovu, kde tyto menšiny společně žijí v multietnickém malém prostoru, jsou opakem okolí, kde probíhá pokus o etnicky čistou společnost, jako už poněkolikáté na Balkáně.(foto: malý Rom v táboře v Orahovaci, dům po bombardování.) Jak pokrytecky zní tato slova při vzpomínce na genocidu Srbů v ustašovských táborech smrti za 2.světové války, která se nějakým nedopatřením nedostala ani do našich učebnic dějepisu.

Vyhánění a uprchlíci :Jak opravdu probíhal konflikt na Balkáně, o tom my pokojoví pisálkové máme velmi málo informací, abychom mohli objektivně tyto události popsat. Ale výsledky vyhánění vypadají trochu jinak, menšina Srbů, Rómů a jiných etnik je v Kosovu po válce ještě menší než před válkou.Srbové a spol. žijí mnohdy v uprchlických táborech, do vlastních domů se vrátit nesmějí, tam se jim nastěhovali Albánci.Ty davy uprchlíků, které nám pravidelně ukazuje ČT při vzpomínce na válku ale opomíjejí fakt, že masivní exodus začal až s příchodem bombardování NATO! I co zaznělo o osudu uprchlíků v Haagu (makedonský lékař Dr.Aleksovski) :Dr. Aleksovski řekl, že mnozí Albánci byli hrubí k lékařskému personálu, a že někteří ozbrojení uprchlíci dokonce nejméně jednou na makedonsko-kosovských hranicích stříleli na lékařský personál. Chování albánských uprchlíků bylo tak násilné a nesnášenlivé, že uprchlické tábory musely být rozděleny podle národností. Podle svědka Albánci napadli Romy a ti potom museli být kvůli tomu odděleni v jiných táborech, aby byli uchráněni albánského násilí. Romové jsou uprchlíky dodnes a stále se nemohou do Kosova vrátit kvůli strachu, co jim Albánci provedou. Jejich domy již Albánci většinou spálili, či obsadili.(Pozn.pro porovnání : podle posledního prohlášení OSN je díky bombardování v oblastech Iráku a Afghánistánu více než milión uprchlíků nebo lidí bez domova.)

Diktátor Miloševič:Toto označení má snad vyvolat dojem, že byl Miloševič snad nějakým evropským Sadámem Husajnem a např.jeho výrok na Kosovu „tady vás nikdo bít nebude“ dokonce posloužil jako důkaz v Haagu. Je snad tento výrok více nacionalistický než výrok další podobné postavy balkánské války, Chorvata F.Tudjmana „genocida je přírodní fenomén“ a „jsem rád, že moje žena není  Židovka nebo Srbka“, aniž by Tudjman skončil před soudem? Pozitivní diskriminaci Albánců na Kosovu zavedenou Titem, která klid v oblasti nezaručila, nahradil Miloševič represemi, které situaci ještě více vyostřily a nakonec znamenaly pád jeho režimu.Na rozdíl ode mě věřil Miloševič v komunismus, který náboženskému projevu moc nepřispěl, ale kromě nacionalismu, pramenícího s historie, to byly právě rozdílnosti víry a její extrémní podoby, které přinesly Balkánu již tolik tragédií. Zamyslel se tehdy někdo při porcování Jugoslávie nad osudem menšin v jednotlivých zemích?     

Média:Ta sehrála a dále sehrává v konfliktu přímo tragickou roli, přes falešné zprávy až po absenci pohledu druhé strany a její nárok na obhajobu postupu. Kolik se v našich médiích objevilo zástupců druhé, tj.srbské strany, vždyť i ona měla své nemalé oběti na lidských životech. A taky použito cimrmanovských příměrem,“Kdo způsobil, že dokonce i sám autor tohoto článků tehdy neprotestoval proti nesmyslnému bombardování !“Pořád čteme či slyšíme stále ty samé vyjádření politiků, novinářů či dostávají prostor balkanologové s vazbou pouze na jednu ze stran konfliktu. Makedonští svědci objektivní práce médií u soudu v Haagu vypovídali : Svědek uvedl, že tým CNN cvičil uprchlíky, jak mají jednat před kamerou. Na vlastní oči viděl, jak muž se dvěma dětmi překračuje hranici a CNN ho vrátila a donutila ho hranici znovu překročit před kamerou, do které plakaly jeho děti. Dotyčný byl také svědkem toho, jak skupina uprchlíků strčila dítě do bláta a CNN tým potom to dítě filmoval, když brečelo a bylo pokryté bahnem. Další svědek uvádí: Byla viděna skupina uprchlíků, jak krade nosítka z lékařských zásob. Potom viděl, jak skupina na nosítka položila jednoho muže a západní zpravodajové ho filmovali ležícího na nosítkách.Po tom, co novináři přestali filmovat, tak usmívající se muž vyskočil a všichni lidé, kteří byli zapojeni do výroby této malé inscenace si řekli "good bye". Svědek dále svědčil o falešném exodu uprchlíků přes kopec, jaký natočila CNN. Byla shromážděna velká skupina uprchlíků a CNN filmovala jak přecházejí přes bahnitý kopec. Skupina se skládala ze starších lidí a také z malých dětí. Tým CNN oddělil menší děti od rodičů a spároval je se starými lidmi, které děti neznaly. Výsledkem byl křik a pláč dětí. CNN dokonce šla tak daleko, že instruovala staré lidi, aby vytáhli kapesníky a hráli, že pláčou také.Tolik k "odpovědné a objektivní "práci médií po exodu uprchlíků do Makedonie. 

Foto útoků na civilní vlak ,nemocnici a civilní čtvrť po zásahu bombami NATO. 

Vítězství nebo prohra:Jediným opravdovým vítězem se můžou cítit kosovští Albánci, pomocí bojovníků UCK, kteří byli ještě v roce 1998 na seznamu teroristických organizací a kteří přes upozorňování Miloševičovo, že po Kosovu běhá sám U.B.Ladin, získali podporu západních Zemí a nakonec po jednostranném vyhlášení i samostatnost. Miloševičova armáda neutrpěla větší škody, většina zasažených cílů byly falešné, W.Clark patrně nebyl moc nadšený když zjistil, že bombarduje dřevěné tanky či jiné atrapy. Miloševičovo vítězné prohlášení, že hranice Kosova zůstanou zachovány, garancemi a rezolucemi OSN, vzalo za své. A NATO, které sice docílilo stažení srbských vojsk z Kosova a převzetí správy mezinárodními jednotkami, si sebou do budoucna nese pachuť agresora, který se neštítil bombardovat nemocnice, vlaky, továrny na léky, automobilku, civilní cíle včetně uprchlíků. To, co se nepodařilo teroristické skupině IRA v Severním Irsku a ETA ve Španělsku, dokázali Albánci, avšak mají zatím podporu pouze části Zemí. Jako nesouhlas Španělska lze pochopit krok, kdy se mají jejich jednotky stáhnout s Kosova k nelibě USA a ČR jako předsednické země EU.    

 Ale každá země či národ má nakonec kromě svých obyčejných, prostých občanů zároveň své hrdiny i zločince a na Balkánu to platí dvojnásob.Potkáte i kosovské Albánce, kteří vám mezi čtyřma očima řeknou, že se i nadále cítí Jugoslávci i přes to, co se na Kosmetu všechno odehrálo.   

Co před deseti lety také zaznělo :

Václav Havel vyzýval k „humanitárnímu“ bombardování již při otevření Muzea holocaustu ve Washingtonu(1993). 

Papež Jan Pavel II. uznal 1. 4. 1999 oprávněnost zásahu NATO vůči režimu Slobodana Miloševiče a požádal NATO, aby zvážilo možnost přerušení bombardování Jugoslávie alespoň během velikonočních svátků. Bill Clinton odpověděl, že jakkoliv jej mrzí velikonoční nálety, ještě více by ho mrzelo velikonoční zabíjení kosovských Albánců. 

Katolický arcibiskup v Sarajevu kardinál Vinko Puljič varoval NATO před srbskými nabídkami příměří. Zásahy NATO v Kosovu komentoval slovy: „Nemoc se musí léčit tak dlouho, dokud se neprojeví účinnost léků. …Pokud léčba nepomůže, musí se odstranit vadná část těla. … Každým dalším oddálením terapie hrozí větší nebezpečí, že se nemoc rozšíří.“ 

Česká biskupská konference válečné akce NATO proti Jugoslávii podpořila.

Synodní rada Českobratrské církve evangelické konstatovala, že „je přesvědčena, že zásah vojsk NATO je nezbytným krokem k tomu, aby v této oblasti byla zabezpečena lidská práva jednotlivců i etnických skupin.“ 

Církev československá husitská reagovala prozíravěji a diplomatičtěji. „K zásahu NATO v Kosovu se nabízí otázka – kolik lidí musí vždy zemřít, než se to či ono světové společenství odhodlá k zásahu, když je již dlouho zřetelné, že se diplomacií konflikt nepodaří urovnat. Zásahem sil NATO v Kosovu se tedy nezabránilo humanitární katastrofě (jak je v prohlášení NATO k zásahu uvedeno), neboť ta již nastala. Jsou vypáleny stovky vesnic, roste počet hromadných hrobů jejich obyvatel, statisíce lidí prchají ze svých domovů. „ 

Synod Srbské pravoslavné církve, den před útokem sil NATO na Jugoslávii, 23. března 1999 konstatoval:
„Lidská zkušenost, stará i nová a také ta nejnovější na teritoriu Jugoslávie nás učí, že válka a agrese, obzvláště mezi-etnického typu, nechává za sebou pouze devastaci a celkové neštěstí s dlouhodobými morálními a sociálními dopady a ranami, jež zůstávají otevřeny. Jsme si toho vědomi, žádáme a prosíme, ve jménu Božím, o zastavení všeho násilí v Kosovu a Metohiji a o řešení problémů výlučně mírovými a politickými prostředky.“Synod připomínal „odpovědným vůdcům mezinárodního společenství, že zlo v Kosovu a také kdekoliv na světě nemůže být napraveno ještě větším a ještě nemorálnějším zlem: bombardováním malého, ale hrdého evropského národa.

„Generální tajemníci Světové rady církví, Konference evropských církví, Světové luterské federace, Světové aliance reformovaných církví vyzvali „k okamžitému zastavení vojenské intervence NATO, aby mohl být obnoven politický proces pod Vaším vedením a pod dohledem Spojených národů. “ 

Synod řecké církve vyjádřil svůj „údiv nad tím, že velké a silné mocnosti světa si ještě neuvědomily navzdory množství tragických zkušeností tohoto století, že spravedlnost nemůže být vnucena silou a nadržováním jedné straně. Jakékoliv chyby byly učiněny v Kososvu, nemohou být napraveny bombardováním a ani nespravedlnost nemůže být napravena, bez ohledu na to, kdo je jejím původcem. Dějiny mají svoje zákony, a ti kdo je porušují, jsou trestáni samotným Bohem. …“ 

Patriarcha Alexij II. Moskevský a celé Rusi se vyjádřil den po útoku NATO na Jugoslávii jako prognostik, který je si vědom dlouhodobých důsledků destabilizace Balkánu a konstatoval, že „více než tucet zemí se postavilo proti jednomu národu ničíce vojenské a také výlučně civilní cíle. Současný světový řád, který chránil Evropu a veškeré lidstvo před velkou válkou více, než padesát let, byl nesmírně poškozen. Je nám říkáno, že vojenská akce má za cíl dosažení míru. Není to přetvářka? Když jsou lidé zabíjeni „pro mír“, když je právo jednoho národa rozhodnout o svém osudu zpochybňováno, není zde pak nějaký jiný cíl za těmito hlasy volajícími po míru? Skupina států bez toho, že by obdržela jakoukoliv legalizaci svého kroku od světového společenství, si osobuje právo soudit, co je dobré a co je zlé, kdo má být potrestán a kdo má být ospravedlněn. Neustále se dějí pokusy, abychom si zvykli na to, že idea síly je jediným měřítkem pravdy a morálky. Vulgární ekonomický a politický tlak, který byl praktikován západními zeměmi pro prosazení jejich zájmů v posledních letech, byl nahrazen otevřeným násilím. … … Je zcela jasné, že Srbové nebudou nikdy souhlasit s odtržením oblasti Kosova, které je a bylo od nepaměti jejich duchovním centrem. Je stejně jasné, že Albánci budou vždy žít v této zemi, a že bratrovražedný boj bude hořet opět a opět, pokud pro ně nebudou vytvořeny příznivější podmínky. Obě strany by si měly uvědomit jaká je skutečnost v oblasti, rozvíjet svůj život a vzájemně stavět na svých legitimních aspiracích. Vojenské akce NATO nepřiblížily mír, ale oddálily jej. Navíc vytvořily nebezpečí pro vznik konfliktu, který mnohonásobně přeroste konflikt současný, protože podkopaly spravedlivý světový řád. … “

Tento článek je vzpomínkou na oběti nesmyslného bombardování, protestem proti jednostrannému pohledu na tak komplikovaný kosovský problém, předložením chybějícího pohledu druhé strany konfliktu. 

Informace o Kosovu : kosovoonline.cz

                               werdan.blog.idnes.cz