Thaći, Račak a triky UČK

15. ledna 2011

Jak jsem nedávno četl v jednom článku, probíhá údajně v zahraničních médiích "globální bouře" ohledně zprávy Švýcara Dicka Martyho, která vypovídá o zločinech kosovsko-osvobozenecké armády UČK, obchodech se zbraněmi, drogami, ale především je to zpráva o obchodu s lidskými orgány všech národností. Co se týká hlavního proudu "českých" médií, ten nám připravil "klidné počasí", touto šokující aférou se zabývají výhradně nezávislá média.

Drogy, zbraně, orgány, ale i z dalších možných zdrojů míří hromady peněz k H.Thaćimu. Jednak jsou to bohatí sponzoři nebo penězovody od významných politiků. Nedávno Thaći uzavřel politické partnerství s albánským miliardářem Behgjetem Pacollim, který je podezřelý ze zbohatnutí na obchodech s biologickými zbraněmi. Tyto údajné obchody spadají ještě do doby sovětské éry, kdy obchodoval s ruskou chemickou firmou Biopreparat a točil se kolem Borise Jelcina s kufrem plným peněz.

Situace je alarmující a poukazuje na propojení politických špiček s tím nejodpornějším a nejnebezpečnějším organizovaným zločinem. Kdybych byl karikaturista, namaloval bych vzniklou situaci asi takhle: Po cestě kráčí skupinka známých politiků- Javier Solana, Bernard Kouchner, Medelaine Albrightová, duch Richarda Holbrooka, Bill Clinton, George Bush a pár dalších. Za nimi v jejich stínu (jako symbol černého svědomí) kráčí Hashim Thaći. Okraje cesty, po které kráčejí, lemují mrtví, kteří se v hojném počtu kolem tohoto člověka vyskytují. Z odstupem za touto skupinkou lidí pracují haagští úředníci ICTY, kteří pálí spisy. Z úst Thaćiho vychází úsměv a věta:“ Kde máte nějaké důkazy?“.

Dick Marty zároveň upozornil na fakt, že všechny státy, které uznaly nezávislé Kosovo, musely před tímto aktem vědět o zločineckých aktivitách kosovsko-albánského vedení. Proto by bylo moudré se obrátit na naše odpovědné politiky z otázkou, na základě čeho tak rozhodli? Byli snad pod něčím tlakem nebo to bylo jejich svobodné rozhodnutí? Jak řekl režisér Emir Kosturica pro Idnes:"Nejste svobodní a nezávislí, i když si to třeba myslíte,.....přijede americký ministr zahraničí a ten vám řekne, co máte dělat.....nezávislé Kosovo přece nebyl váš nápad!" Nebo to snad byla odměna za podporu našeho strojírenského průmyslu, to když se Thaći proháněl před válkou po Kosovu se Škodou Octavia bez státní poznávací značky?

Patrně jedním ze skupiny špatně informovaných musí být náš bývalý prezident Václav Havel, který si ještě nedávno neváhal přijet do Prištiny pro "Ďáblovu" medaili, nebo já spíše používám vhodnější výraz "bombardovací". Současný český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg je každopádně lépe informován, v tomto (1) rozhovoru říká, že: "Vím, že jsou to teroristé,....ale Milošević dělal takovou blbou politiku!" (Myšleno politiku etnických čistek). K té nejznámější v Račaku, po které následovalo bombardování Jugoslávie, bych se chtěl dnes opět vrátit. I když toho bylo napsáno celkem dost, v den výročí by stálo za to připomenout si tuto událost znovu.

Račak 15.1.99 a 16.1.99

Událost i použité materiály rozdělíme do dvou dnů. Snímky 1,4,5,6 jsou ze dne 15.1.99, snímky 2,3,7 jsou z druhého dne 16.1.99. Snímky 8,9 ze dne 16.1.99, kdy vesnici Račak opět dostala pod kontrolu UČK, jsou pro změnu z dopoledne a odpoledne. K dispozici ještě máme také videodokument se 7 díly (zde uvádím 4.díl, odkazy na všechny jsou na konci blogu). Začneme od začátku, bilance UČK byla do policejní akce následovná: Pět zabitých místních policistů, jeden důstojník v záloze, několik civilistů a jeden zapálený dům. Po týdenních přípravách dne 15.1.99 vstupují do obce srbští policisté, kteří bojují s ozbrojenci za použití převážně lehkých zbraní. Prohledávají dům od domu kropeni sprškou střel hlavně ze zákopů nad obcí, které jsou taktéž v držení příslušníky UČK. Protiteroristická akce skončila bilancí cca 40 mrtvých příslušníků UČK a 3 padlých policistů. S tím, co bylo v Račaku zabaveno, se můžete seznámit na videodokumentu (od lehkého kulometu až po sušená jídla made in USA). Vesnice byla díky uprchlým civilistům prakticky opuštěná a tvrdé boje se sváděly spíše mimo vesnici, postavení ozbrojenců můžete na dokumentu zhlédnout taktéž (zákopy, bunkr). Na snímcích 5,6 můžete vidět, že jeden z mála bojů ve vesnici proběhl i v domě Mustafy Mehmetiho, centra 121.brigády, kde byli mrtví nakonec shromážděni. Jsou zde patrné krevní stopy po boji, které naopak chybí na snímcích z druhého dne, které obletěly celý svět (uvádím pouze fotky č.7,8,9, ale na žádné další z druhého dne krevní stopy nejsou, tomuto rozporu se ale věnuje dokument včetně vyjádření finské patoložky Helen Ranta o tom, že všichni zemřeli patrně v boji). K.Albánci dávají nedostatek krevních stop za vinu písčité půdě, ale i malé množství prázdných nábojnic vzbuzuje pochybnosti, že byl masakr spáchán na tomto místě. Navíc bylo místo nálezu-žleb (ze dne 16.1.99) předem hlouben vesničany pro potřeby UČK. K určité manipulaci došlo i v samotné vesnici Račak a nález měl osudový význam pro jednoho ze zasahujících policistů. Na snímku č.1 vidíte srbského policistu, který přenáší štěně od oběti s oddělenou hlavou. Snímek č.4 zachycuje dalšího člověka, který zkoumá taktéž identitu stejné oběti, patrně místní domorodec. Druhý den do vesnice přijíždí vedoucí mise OBSE pan William Walker (3.díl), který si na obrázku č.2 znepokojeně prohlíží oběť v obležení vesničanů a reportérů. Co je však patrné, že k oběti jsou přineseny patřičné rekvizity, muslimská pokrývka hlavy (jako na obr.8 vs.obr.9) a lavička, která měla patrně symbolizovat pokojně sedícího vesničana před svým domem. Hlava na rozdíl od její pokrývky pořád chybí a tělo je nalezeno v jiné poloze než v předešlém dni.

Po válce byl za vraždu vesničana odsouzen v Prištině k 15.rokům vězení policista Zoran Stanković, který nejen, že vinu popíral, ale i prohlašoval, že byl sice ve vesnici, ale na úplně jiném místě. Taky důkazy proti němu byly chabé a vykonstruované na základě falešných svědectví, přesto skončil ve vězení. Vražda spíše připomíná muslimský rituál. Tak jaký měli Albánci důvod ho nařknout z vraždy, kterou patrně spáchali oni sami? Mohla to být msta jeho ženě Aprodite, která je sama Albánkou, což bylo mnohým extrémistům trnem v oku. Po 7 letech vězení ,které si odpykával v Prokuplje, dostal Zoran Stanković (foto) milost od prezidenta Tadiće.

Z hlediska časové posloupnosti uvádím údaj, že UČK měla cca 16 hodin na to, aby z obětí přestřelky vytvořila obraz nevinných civilistů, kteří byli srbskými policisty popravováni. Navíc bylo místo, z kterého pozorovatelé OBSE sledovali tuto akci, vzdálené od "masového hrobu" vzdušnou čarou 800m! Na závěr této události připomínám, že pan W.Walker dostal čestné albánské občanství a sám obhajuje vznik Velké Albánie. Na manipulacích se výrazným dílem podíleli i někteří novináři, kteří dodnes nedokázali vysvětlit, na co „neviní rolníci“ používali při svých pracích na polích samopaly! (viz.obr.5)

Srbové nazývají tuto akci jako precizní protiteroristickou, kosovští Albánci jako etnickou čistku, ale z hlediska dnešních postupů se jeví tato akce jako velmi "nevhodná a zastaralá". Dnes se místo lehkých zbraní používají buď bezpilotní letouny nebo letouny bojové, které v takovém případě srovnají celou vesnici se zemí. Nejdůležitější částí akce je pak sepsání patřičné zprávy, která s politováním oznámí, že kromě teroristů zahynuly díky nedopatření i desítky civilistů včetně žen a dětí. Mají se toho Srbové ještě mnoho učit, protože ze všeho nejdůležitější je "zmáknutý" mediální obraz!